Dostaly jsme sprda, že neblogujeme. No co už, stejně jsme vám chtěly už dlouho napsat o našich plakátech, takže nakonec vlastně dobrý!

Když nám někdo řekne slovo „plakát“, automaticky si vybavíme ty naše. Už by nás asi nikdy nenapadlo, že takovej ten klasickej plakát je vlastně ten, co žije uprostřed časopisu, je přehnutej a jsou do něj zakousnutý dvě sponky. Ještě teď máme trochu nervy, když si vzpomeneme, jak nám bylo deset a snažily jsme se dostat ty plakáty slavnejch skupin a zpěváků ven, abysme to jako ani trošku neporušily.

Ale než jsme se dostaly k plakátům, který vám dneska posíláme, musely jsme vyzkoušet spousty tiskáren, spousty papírů a spousty způsobů a věřte, ze začátku byly podobný, jako ty v těch časopisech!

„No to nemůžeme prodávat!“
„To ne no, to je strašný!“
„To bych si nekoupila ani za dvacku…“

„Ani za deset korun!“

Až jsme se po dlouhým mučení, zkoušení a testování dostaly k tý nejlepší tiskárně na světě, která ze sebe začala sypat naprostej poklad. Ten tvrdej matnej a ještě olaminovanej papír, na kterým zářily barvy přesně tak, jak byly navržený v počítači, nás naprosto dostal.

„To je ono, to je dobrý!“

„To je přímo dokonalý, řekla bych!“

Ale přeci jenom se malá chybička vloudila. Začaly jsme tisknout plakáty na formát A3, protože by nás nenapadlo, že taková IKEA, kde mají krásný obyčejný rámy za skvělou cenu, má standardní rozměry 30×40 cm! A když jsme pak viděly našeho kamaráda, jak ze svýho plakátu neuvěřitelně pečlivě stříhá proužky, aby se mu do toho rámu vešel, hnedka jsme se sebraly a šly všechno předělat na tenhle o něco lepší rozměr.

A najednou byly dokonalý. A nic jim nechybělo.

cica-a-cica

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *